Suzuki GSXR

Když se mě kluci zeptali, jestli se s nima nechci jet v září sklouznout do Německa na Lausitz, ani chvilku jsem neváhal a hned souhlasil. Jako rodilej tepličák to mám na okruh cca 140 kiláků, ale nikdy jsem se tam nepodíval, až loni.

Z Prahy je to po dálnici D8 do Teplic a dále po A17 + A13 směrem přes Drážďany na Berlín cca 220 kilometrů, takže za 2 hoďky plavný jízdy sjíždíme z dálnice A13 směrem na Klettwitz, kde se okruh Eurospeedway Lausitz nachází. Zhruba pět minut jedem pouštní krajinou k bráně, odkud nás pouštějí dál do středu dění. Aby to pochopili úplně všichni, tak Lausitz stojí na bývalém povrchovém dole, který se soudruzi z NDR rozhodli zavřít a vybudovat na něm to, co tam stojí dnes. První myšlenka přišla začátkem osmdesátých let, ale až v roce 1986 byl tento plán zahrnut do pětiletky. O pět let později byl důl konečně uzavřen a začala fáze "přesného umístění", která se táhla až do roku 1995, kdy Ministerstvo zelených posvětilo celý projekt. V roce 1998, pouhé 2 měsíce po zahájení stavebních prací se ozvali místní obyvatelé a silnými protesty odložili celý projekt k spánku na další jeden rok. Jenže. Výstavbu okruhu podporoval i německý ADAC, a tak v červnu 1999 začali stavbaři pokládat asfalt a po neuvěřitelných 18 měsících byl celý okruh dostaven.

Celý areál je 570 hektarů rozlehlý a na tribuny si sedne zhruba 120 000 diváků. Pokud by kapacity k sezení nebyly dostačující, je zde stále ještě 25 000 míst ke stání. A co parkování? Bez problému se na místní parkoviště vejde 41 000 aut. Tomu říkám dostatečný kapacity(né jak v Brně při MotoGP, kde se parkuje na čerstvě posekanym poli...). V areálu najdete vše, co můžete ke svým moto radovánkám potřebovat. Kromě benzinky(která nebere Visu a další je zhruba 2 kiláky mimo areál), zdravotnickýho zařízení a šestnácti specializovaných obchodů i press centrum pro 400 pisálků a luxusní salónky pro zhejčkaný zadky. V případě národních šampionátů, nebo velkých cen tu je i 39 komentátorských stanovišť.
Mile mě překvapily boxy, velikostně skoro srovnatelné s těmi brněnskými. Jak v boxech, tak i kolem parkoviště je kvalitní zázemí umýváren včetně sprch. Problém není ani přenocování na parkingu nebo grilování. Elektřinu si přivedete z jednoho z mnoha pomníčků, které se v blízkosti nacházejí, takže už stačí jen zapojit ledničku a schladit žízeň dobrým pivkem.

Okruh je dost rozmanitý a nabízí 10 variant, přičemž ta nejkratší má jen 3,2 km a nejdelší 11,3 km, která je napojena na testovací ovál Dekry. Nás motorkáře ale zajímá ta 4,3 kilometrová.
Dráha se vlastně skládá z vnějšího "oválu" se třemi klopenými zatáčkami a vnitřním okruhem, na který se sjíždí za cílovkou a opět se na něj napojujete v nájezdu na cílovku. Lausitz se jezdí netradičně proti směru hodinových ručiček, takže notoričtí sběratelé gum z Brna si tady přijdou na své a konečně sjedou i levou stranu. Stejně jako třeba Brno i Lausitz je hóódně rychlej okruh. Řekl bych, že je ještě rychlejší než Brno. Svojí roli hraje i psychologie, protože na cílový rovince, která měří 648 metrů jedete maximálně vytočenou pětku a těsně za výjezdem z boxů klopíte v plný rychlosti přes levý koleno do vnitřního okruhu, abyste na moment zvolnili, projeli šikanou, která je v "ďolíku" a zase se po ostrý levý(já tam skoro dycky dostal highsidera, takže pro mě nejodpornější zatáčka okruhu) dostali na rovinku "oválu". Tady jedete opět nějakých 600 metrů na maximum, jenže pak přijdou hóóódně ostrý brzdy (že, Inkvizi?), abyste opět vjeli do centrálního okruhu, projeli šikanu z lehkýho kopečku (stoupání nějakých 4,5% neboli 25°) a mohli pokračovat rovinkou. Následuje rýchlá pravá vracečka (když jsem viděl, jak ji jezdí Patrik Vostárek, tak jsem to chtěl zabalit a jít domu), na kterou se opět napojuje rovinka, kde řadíte vytočnou čtyřku, pak hmátnete tvrdě po brzdě, na koleni prolítnete levej utahovák, a pak si to už štrádujete křivou pravou, ve který vysloveně letíte, opět chytnete za brzdu, smýknete se pomalou šikanou a už se napojujete na ovál a mažete si to k cíli. Maximální šířka okruhu je asi 24 metrů, ale největší zážitek je, když se řítíte cílovkou, po levý ruce je zeď oddělující boxovou uličku a vpravo další zeď přecházející v ochrannou "klec".

Asi nejznámější crash se tu stal v roce 2001, kdy se tu Alex Zanardi střetl s Alexem Taglianim. Zanardi přišel díky této nehodě o obě nohy, ale o rok později se vrátil v závodním voze s upraveným řazením, aby tu opět proháněl soupeře.
O Lausitzu se tvrdí, že to tam za mokra pekelně klouže. To bohužel nemůžu potvrdit, protože oba dny kdy jsem tam byl já bylo vedro jak v pekle a asfalt byl rozpálenej až hrůza. Za to můžu říct, že to na Lausitzu pěkně fouká. Kolem něj totiž vyrostly větrný elektrárny, takže večer si užijete i trochu hluku.

Pokud budete mít tu možnost, tak se na Lausitz určitě vypravte. Má svoje kouzlo a letět cílovkou mezi dvěma betonovými zdmi je fakt něco!!!

Na závěr tu máme ještě pár čísel. Tedy, rekordních čísel...
Superbike    1:38:63  Troy Bayliss, průměrná rychlost 155,66 km/h, rok 2006
Supersport  1:42:09  Kenan Sofuoglu, průměrná rychlost 150,40 km/h, rok 2006