Suzuki GSXR

V době, kdy jsem připravoval celý projekt suzukigsxr.cz, zmínil se mi Kuba Šebesta ze Suzamota o chystané prezentaci nových modelů Suzuki. Hodně netradiční prezentace pro novináře v Alpách a ještě k tomu pořádaná ofiko dealerstvím? Super, mám hned první článek! Nemohl jsem odmítnout, stejně jako Somik z Motohousu a Pavel ze Supermota.

Jednoho srpnového rána netrpělivě čekám před showroomem Suzamoto, kde máme všichni sraz a doufám, že nebudu jediný, kdo dorazil. Za několik málo minut doráží Pavel, po něm hned hlavní mechanik Lukáš na své babičce GS 1000G, Kuba na vyfešákované GSX 1400, Inkviz na Varaderu, Kudla na Aprilce Tuono, a nakonec i přerostlý Somik na GSX-R 750. Jenže ta je mu vzápětí skonfiskována s tím, že na výběr má... vlastně už jen Gladia, který se krčil stranou. Já jsem totiž sebejistě osedlal litrové Gixero K9 a Pavel prchnul na značně inovovaného Bandita 650. Vyrážíme s vidinou 4 dnů v tom nejbáječnějším prostředí Alp. Proplétáme se Středočeským krajem a míříme na Písek. Odtud nás vede Inkviz po silnici č. 159, která se krásně kroutí. V Týnu padají návrhy(od Somíka:-), že bychom tu mohli jezdit celé 4 dny a tím pádem ušetříme za poplatky v  průsmycích. Návrh byl jednomyslně zamítnut a tak pokračujem dál. Kousek před hranicema na nás čeká Petr na V-Stromu 650 a Luděk na Hondě CBF 600N. Ukojili jsme s nimi žížu a už jsme v letu kolem Linze až do Aichu, kde se snažíme se zapadajícím slunkem ubytovat. Jenže všude je plno, tak nám jedna milá paní vykomunikovává ubytko. Už jsme si mysleli, že to píchnem ke krávám pod stodolu, když nám v tom Freuline ukazuje cestu do sousedního Assachu, kde mají místo. Po chvilce smlouvání (tschechische nátur) parkujeme motorky a jdem hned vyzkoušet jak tu vaří a hlavně jaký tu maj tekutý dobroty. Večer byl hóódně dlouhej a po celym parnym dnu přišlo vhod pivko a ňáká ta kořalka...

Druhý den ráno se hrabu z postele a zjišťuju, že na obloze není ani mráček. Rychlá snídaně, zapakování tankvaku a už se hlásí odjezd, jenže ta italská potvora ne a ne nastartovat. Zjišťujem, že Kudlovi se do zapalování dostal kamínek a klíček se tam ňák šprajcnul. Eště, že jsme s sebou měli haupttechnika Lukáše. Inkviz se dělí a míří si to do Slovinska. S tím padá i naš plán trasy, protože cestu vymýšlel právě Inkviz. No nic, kouknem do mapy, zalovíme v pamětí a vyrážíme tam, kde to známe. Naším cílem se stává Hermagor kousek od hranic se Slovinskem. Než jsme tam ale dorazili, čekal nás Phyrnpass a Solkpass, kde potkáváme několik pořádnejch motorek. Český Jawy. Polet z průsmyku dal hodně zabrat mýmu zápěstí, ale protože jsem Gixerofil, klidně bych do totoho šel znova. Utrhli jsme se s Pavlem, který se mi na Gladiovi přilepil na zadek a já tak jasně pochopil, že teď se rozhodně loudat nebudeme. Cestou jsme se schladili v Millstatter See a po lahodné sváče na stojáka před Billou míříme na zmiňovaný Hermagor. Když dorazíme, půlka party je ještě plná síly, ale ta druhá se už vidí u večeře. Objednáváme limču a vyptáváme se na ubytko. Po chvilce nám hospodská sdělí, že si nás tu jeden domácí vyzvedne a zavede k němu do pensionu. Mezitím vzpomínám na krásy Slovinska a dostávám nápad se vydat ještě tam a prodloužit si trasu o další stát. Somík se okamžitě nadchne pro věc, ale to už je u nás sedlák, co nás přišel ubytovat. Přemlouváme ostatní a sedlákovi dáváme sbohem. Je rozhodnuto. Pojedem do Bovce(kde to mám tuze rád). Se Somikem ale víme, že cesta přes Triglav směrem od Kranjske Gory nestojí za nic, ale sjezd na druhé straně k řece Soča je boží. Při cestě přes Triglav se ukázalo, že silný Gixero není lék na všechno... V půlce stavíme na kouřovou a Somik se trhá směrem na Bovec. Chtěl najít starý útulný místo u řeky, ale ňák ho netrefil. Po chvilce se rozjíždí i zbytek party, jenže já s Pavlem v zádech se opět trhám a dáváme si jednu z nejlepších poletů celýho výletu. Kousek před Bovcem na nás netrpělivě čeká Somík. Na zbytek čekáme docela dlouho, protože Petr chtěl naučit V-Stroma létat, ale ňák se mu to v jednom vracáku nepovedlo... Žádný zlomeniny, žádný odřeniny a kromě uražený řadičky, kterou opět opravuje Lukáš se vlastně nic nestalo. V bovci je plno, takže se ubytujeme v Hotelu Kanin, protáhnem těla v bazénu, dáme véču, pár pivek a jdem spát.

Ráno už taková idylka jako poslední dva dny nebyla. Všude mokro a obloha je pekelně zatažená. Z Bovce vyrážíme přes Passo di Predell do italského Tarvisia a dál přes Dre Croce do Rakous. Bohužel tady nás stihnul pořádný chcanec, takže zastavujem, dáváme něco k snědku a lezem do nepromoků. Našim cílem je Mittersil na silnici č. 168 kam se dostaneme přes Grossglockner. Namísto tlačení se mezi cyklisty a autobusy, jsme zvolili objet tuto mekku motorkářů zleva po Felbertauern Strasse. Tak krásný úsek, a tak hnusný počasí. V Mittersillu hledáme chvilku ubytko, ale pak zaplujem do pensionu s vyřezaným motorkářem na zápraží. 

Druhý den už je líp, ale i tak je zima a čekáme, kdy se zase spustí déšť. Vracíme se domů a víme, že před námi je cca 500 km na fakt nezáživný cestě podél německo-rakouských hranic přes Passau do Prahy. Tento fakt zmírňuje jen to, že jedem celkem svižně. 

A poučení na závěr? Žádný! Snad jen že na GSX-R 1000 jsem najel cca 1200 km a můžu s přehledem říct že se jedná i o cestovní stroj. Jasně, není to na tisíce kiláku na jeden zápřah, ale těch 400 dáte s přehledem. Teď se nebavím o dálničních rovinkách pod plným plynem, ale o zakroucennýc alpských cestách. Brzdy jsou naprosto dostačující. Můžou být určitě kousavější, ale to se Vám bude líbit na okruhu a ne na běžný silnici. Byl jsem překvapenej, že ani při dlouhých sjezdech, kde to byla brzda-plyn páčka nezměkla přes nežádoucí míru. Co se týče motoru, máte dostatek výkony v jakýchkoliv otáčkách. Nejlepší je kopnout tam trojku a nic neřešit. Vzhledem k tomu, že nás přepadl i déšť, vyzkoušel jsem konečně všechny módy palivových map. "A" má logiku, to znamená jedeš jak čert a "C" zas v klidu, mám to pod kontrolou. Popravdě moc nechápu existenci "B"...
I na Gladiovi jsem se svezl a charakterizoval bych ho jako zábavnou motorku pro kohokoliv. Je to rozpočtovka, ale všechno je perfektní. Hodně mě překvapili brzdy, protože reagovaly naprosto perfektně. Moc se mi nelíbila sedačka(Pavel by se mnou asi nesouhlasil...), protože jsem měl občas pocit, jako by mi plaval zadek sem a tam. Nic nemůžu říct ani na motor. Krásně se vytáčí, ale když ho podržíte krapet pod krkem(za cenu vyšší spotřeby), můžete prohánět i daleko rychlejší motorky. Bez výhrad mám i k podvozku, který je dostatečně tvrdý na blbnutí a zároveň pohodlný. 
No a Banďour? Já nevim, je tak hodnej, až bych se ho bál doporučit začátečníkovi, protože ho nijak nevyškolí, jako dvouvál. Ale na druhou stran, jezdec se nemusí bát nepředvídatelnejch věcí. Motor točí naprosto bezvadně za hranici 12 000 otáček a chvilkama jsem měl pocit, že mám pod zadkem elektromotor. Hodně se mi líbil plyn. Reagoval naprosto bezvadně tak jak má. Vadily mi jen 2 věci. Řídítka divnýho tvaru a na můj vkus tvrdý sedlo. A při cestě z Passau do ČR jsem se utvrdil i v tom, že má podvozek, jaký se od takovýhle motorky čeká. Oproti starším Banďourům je tužší a to je cítit, což je dobře. Ani v dlouhých rychlejších zatáčkách se nevlnil.

Teď už snad jen poděkovat klukům, za dokonale strávený 4 dny, 1600 km bez stresu a perfektní partu! Díky!